Jak zařídit obývák, který zvládne spaní, návštěvy i malý půdorys > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když jsme s přítelem koupili první byt, měl obývací pokoj rozměry většího nákupního vozíku. Do třinácti metrů čtverečních jsme potřebovali nacpat pohovku, konferenční stolek, knihovnu a ještě místo pro přespání jeho rodičů z Moravy. Začal tak náš několikaletý tanec s nábytkem, který musí sloužit dvojnásobně. Zjistila jsem, že klíč k funkčnímu obýváku není v tom mít všechno, ale mít to správně. A že každý kus nábytku, který stojí v místnosti, by měl umět alespoň dvě věci najednou.

Nejvíc nás potrápilo hledání sedačky, která by večer poskytla kvalitní ležení, ale přes den nezabrala celou místnost. První pokus byl klasický gauč z hypermarketu s tenkou výplní z molitanu. Během tří měsíců se sedák propadl do tvaru talíře a záda mi po každém spánku připomínala, že už mi není dvacet. Pak jsme objevili svět moderních sofa bed. Když říkám moderních, myslím ty s pořádnou kostrou a ne s dráty, co vás po týdnu probudí uprostřed noci. Nakonec jsme vsadili na model s dřevěným rámem a 16 cm foam mattress na slatted frame, který se dá rozložit jedním tahem. Tenhle typ living room furniture nás zachránil.

Nepříjemná pravda o rozkládacích sedačkách je, že spousta z nich vyžaduje prostor pro rozložení. Když máte obývák na chodbě, každý centimetr se počítá. Naše první sedačka měla vyndávací mechanismus, který potřeboval před sebou půl metru volného místa. To znamenalo každý večer stěhovat konferenční stolek. Po dvou týdnech jsem měla dost. Pak jsem objevila pull-out sofa, kde se ložná plocha vysune ze spodní části jako šuplík. Stačí ubrat polštáře, zatáhnout a máte rovnou lehací plochu bez posouvání celého kusu nábytku. Ideální do úzkých dispozic, kde každý centimetr navíc znamená volný průchod.

Ale jen funkční rozklad nestačí. Druhý velký problém, na který jsem narazila, bylo skladování peřin a polštářů. Když nemáte komoru, musí ložní prádlo někam zmizet. Právě tady ukazuje svou sílu bed with storage, který je integrovaný přímo do sedací soupravy. Pod sedákem se skrývá prostor, kam v klidu nacpete dvě sady povlečení, jednu přikrývku a pár polštářů. U našeho modelu je úložný box široký přes metr, takže se tam vejde i cestovní deka. Kdybychom tohle neměli, visely by nám peřiny na věšáku v předsíni a každá návštěva by hned věděla, že nemáme pořádně kam uklidit.

Materiál čalounění je další oříšek, který podceňují i zkušení kutily. Kožená sedačka vypadá luxusně, ale v létě se na ni přilepíte stehnama a v zimě vás studí do zad. Látkové sedačky skvrny od kávy a prach z oken. Proto jsme nakonec zvolili velvet upholstery. Samet působí hřejivě, nelepí se a překvapivě snadno se čistí. Stačí vlhký hadřík a skvrna od červeného vína zmizí dřív, než stačíte zalitovat, že jste si nalili. Navíc sametová textura krásně ztlumí hluk. Když máte panelák a soused nahoře posouvá židle, tlumený materiál aspoň trochu pomůže.

Pokud jde o mechanismus sklápění, dlouho jsem váhala mezi klasickým sklopením a klopením do L. Nakonec u nás vyhrál click-clack mechanism, který umožňuje nastavit opěrák do tří poloh. Můžete sedět rovně, pololežet na film nebo úplně sklopit do roviny. Výhoda je, že se nemusíte starat o žádné vyndavací díly. Prostě jen cvaknete do správné polohy. Jediná nevýhoda je, že některé click-clack sedačky mají v lehátku mezeru mezi sedákem a opěrákem. Než koupíte, zkuste si na ni lehnout a vnímejte, jestli cítíte tu rýhu. My jsme jednu takovou vraceli, protože se v ní partner probouzel s křečí v kříži.

Velikost a proporce. To je téma, které rozhádá i harmonický pár. Já chtěla trojmístnou sedačku na každý den, přítel tvrdil, že stačí menší s přisunovacím křeslem. Po roce používání musím uznat, že měl pravdu. Velká living room furniture v malém prostoru místnost opticky zmáčkne. Lepší je mít menší, ale kvalitní kus, který se dá kombinovat s taburetem nebo lehkým křeslem. Taburet navíc slouží jako stolek, sedátko nebo podnožka, když se válíte na film. My máme jeden kulatý z překližky, stojí pod oknem a večer slouží jako odkládací plocha pro hrnek čaje.

Na závěr jedna rada, kterou mi nikdo nedal. Když vybíráte sofa bed, vždycky si nechte od prodejce ukázat demoverzi rozložení. Některé mechanismy jsou tak složité, že byste k nim potřebovali návod a tři ruce. Ideální je, když stačí zatáhnout za jeden popruh a sedačka se sama složí nebo rozloží. U nás to trvalo dva měsíce, než jsem přišla na fígl, že se musí nejdřív nadzvednout sedák a pak teprve zatáhnout. Do té doby jsem u každé návštěvy předváděla trapné divadlo, jak neumím rozložit vlastní pohovku. Teď už to dáme za deset vteřin a švagrová z Moravy může spát dřív, než stihneme dojíst večeři.